Pohledy na vybrané téma

Bionafta

Jedná se o ekologické palivo rostlinného původu vyrobené z oleje pocházejícího z tzv. energetických plodin. Vstupní surovinou pro výrobu bionafty je olej, který se získává lisováním většinou řepkového semene. Z hektaru řepky lze získat asi 1 200 litrů oleje. Lze ale použít i jiné olejnaté plodiny, např. slunečnici, sóju. Bionafta se používá pro spalování ve vznětových motorech, jako náhrada za naftu.

Základem bionafty je chemická látka zvaná metylester řepkového oleje (MEŘO). Protože výroba metylesteru je dražší než výroba běžné motorové nafty, mísí se „čistá bionafta“ s některými lehkými ropnými produkty, aby byla cenově konkurenceschopná. Výsledkem je palivo tvořené 30 % metylesterů a 70 % ropných látek, které si zachovává svou biologickou odbouratelnost a svými vlastnostmi se více přibližuje běžné naftě. Proto se dá bez problémů míchat s ropnou naftou. Při nízkém podílu bionafty dokonce není třeba upravovat motory vozidel. V ČR je, podobně jako u biolihu, stanovena povinnost přimíchávání 6,3 % podílu bionafty do klasické nafty.

Při spalování v motoru bionafta lépe hoří, snižuje tak kouřivost naftového motoru, emise polétavého prachu (PM10), síry, oxidu uhličitého (CO2) a aromatických látek (PAU). Má také vysokou mazací schopnost a snižuje tak opotřebení motoru. Jednou z hlavních nevýhod bionafty je energetická náročnost celého výrobního procesu a také vysoká produkce skleníkových plynů při výrobě. Poměrně významnou nevýhodou je zkrácená doba skladování. Bionafta totiž poměrně rychle stárne, neměla by zůstat ve vozidle déle jak jeden měsíc. Pro využití bionafty není třeba budovat speciální čerpací stanice, jako v případě LPG nebo CNG.

 

Obrázky
Obr. 1 Řepka olejka
Obr. 1 Řepka olejka
Autor: ŠJů ©
Odkazy