Pohledy na vybrané téma
Navigace sekce

Chemický průmysl

Chemický průmysl na životní prostředí působí přímo vypouštěním odpadních látek do ovzduší a vody a nepřímo vlivem svých produktů při jejich použití nebo odstranění v podobě odpadu. Z hlediska celkového objemu znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší je chemický průmysl až na třetím místě za energetikou a hutnictvím, avšak na prvním místě pokud jde o toxicitu a nebezpečnost odpadních produktů. Nejproblematičtější z hlediska životního prostředí jsou anorganické výroby a výroba hnojiv.

Emise znečišťujících látek do ovzduší v chemickém průmyslu vznikají ze spalovacích procesů i z vlastní technologie chemických výrob. Jedná se zejména o emise těkavých organických látek (NMVOC), oxidu siřičitého (SO2), oxidů dusíku (NOx) nebo skleníkových plynů. Kromě těchto emisí pronikají do ovzduší i další látky, které ohrožují zdraví lidí a způsobují zápach zejména v bezprostředním okolí chemiček. Jedná se o látky jako je chlor (Cl), amoniak (NH3), nitrózní plyny, sirovodík (H2S), oxidy síry (SOx) a další.

Pro chemický průmysl je velmi důležitá voda. Ta se používá buď přímo k výrobě chemických produktů, nebo při chlazení, praní plynů apod. Spolu s výrobky tak vzniká i velké množství odpadní vody, která obsahuje zbytky vyráběných chemikálií (H2SO4, HNO3) a dalších odpadních produktů a svou často extrémní kyselostí (nízkými hodnotami Ph – čti pé-há) způsobuje okyselení vod a půd.

Nebezpečnost chemických provozů spočívá i v riziku vzniku různých havárií. Příkladem té doposud největší je nehoda, která se stala v indickém Bhópálu v roce 1984, kdy patrně kvůli nedbalosti a nízkým bezpečnostním standardům uniklo z místního závodu na výrobu pesticidů velké množství jedovatého methylisokyanátu. Počet obětí se odhaduje kolem osmi tisíc, zdravotně zasažených lidí je však až půl milionu. V ČR jsou nepříjemnou zkušeností úniky chloru ze Spolany Neratovice při povodních v roce 2002.