Pohledy na vybrané téma

Historie vodní dopravy

Vodní doprava patří mezi nejstarší formy dopravy. Po vodě bylo možné přepravovat větší objemy nákladu než po pevnině a tak většina měst, jakožto center obchodu, vznikla v blízkosti velkých řek nebo moře.

V době kamenné byly primitivní čluny používány k plavbě po řekách a k rybaření. Je uváděno, že čluny schopné delší plavby po moři byly nezbytné pro osídlení Austrálie v době před cca 40–45 tis. lety. S vývojem civilizace se začaly používat veslice (označované jako galleys) k obchodu i k válkám. Ve Středomoří se veslice používaly již okolo 3 000 př. n. l. Jelikož však nebyly vhodné k delším plavbám, vytlačily je cca ve 13. stol. tzv. karavely, lodě poháněné plachtami pro dálkové plavby po moři.

Zvláštní kapitolou byla doprava po řekách a kanálech. Kanály byly vyvinuty k zavlažování v Mezopotámii okolo 4 000 př. n. l. a v severní Indii okolo 2 600 př. n. l. Nejdelší kanál Antické doby byl Velký kanál v Číně, dlouhý 1 794 kilometrů. Dnes se můžeme přesvědčit o pozůstatcích tohoto systému díky několika dochovaným akvaduktům.

Vodní doprava v ČR využívala toků větších řek již ve středověku. Po řekách se nejvíce plavilo dřevo, a to výlučně po proudu. Jako pohon byla využívána vesla. Plachetnice se na našich řekách neuplatnily. Příkladem uměle vybudovaného plavebního kanálu je Schwarzenberský kanál na Šumavě. První parník – Božkova paroloď – se objevil v Praze 1. 6. 1817, ovšem větší rozmach parníků se datuje až od poslední třetiny 19. století. Motorové lodě se na našich řekách objevily až ve 20. století.

 

Obrázky
Obr. 1 Britská obchodní loď Great Eastern z pol. 19. stol.
Obr. 1 Britská obchodní loď Great Eastern z pol. 19. stol.
Obr. 2 Plavení dřeva po řece
Obr. 2 Plavení dřeva po řece
Odkazy