Pohledy na vybrané téma
Navigace sekce

Jídlo z blízka

Odhaduje se, že se spotřebou potravin je spojeno 20 % celkových emisí skleníkových plynů (1). To je způsobeno především živočišnou výrobou a emisemi z dopravy spojenými s dovozem potravin. Nákupem potravin pocházejících z velkých vzdáleností výrazným způsobem zvyšujeme svoji ekologickou stopu, a to i v případě biopotravin.

Do České republiky v současnosti dovážíme celých 40 % potravin, především ty, které nejsme schopni vyprodukovat (jižní ovoce, rýže apod.). Za rozhodující hledisko, podle kterého se posuzuje, co je potravina domácí produkce, se považuje sídlo výrobce a původ surovin. V podstatě všechny naše rozhodující potravinářské podniky jsou součástí celosvětových sítí potravinářských koncernů, výrobní závody jsou však na území ČR a suroviny pocházejí od tuzemských zemědělců. Potraviny vyprodukované za těchto podmínek se řadí do místní produkce (bez ohledu na státní hranice). Cestou, jak snížit svou ekologickou stopu a pomoci zlepšení stavu životního prostředí, je tedy kupování výrobků a potravin pocházejících z blízka. Představa každého z nás o blízké vzdálenosti se může lišit (je to 50 km nebo 250 km?). Lepším vodítkem může být znalost původu potravin a jejich výrobce. Z tohoto pohledu je nejlepší nákup přímo od samotného výrobce nebo pěstitele, kterého se můžeme přímo zeptat – například na trhu, nebo zapojení se do některého z více jak 100 bedýnkových družstev.

Jistě, ne všechno se vyrábí u nás a ne vše jde u nás vypěstovat, a proto je třeba to nějak dovézt. Ale někdy přeprava zboží nepřináší žádný užitek. Jako v případech, kdy se některé výrobky, které se vyrábějí všude, vozí sem a tam. Například loni Češi vyvezli na Slovensko přes 7 tis. tun sýrů a tvarohu a Slováci jim na oplátku poslali 7  200 tun stejného zboží. To samé se děje skoro se všemi potravinami – ovocem, zeleninou, medem, masem či vejci. A není to jen tak, že by se na silnici potkávalo stejné zboží v protisměru. Často konkrétní kusy odjedou do ciziny, aby se posléze znovu vrátily do svojí mateřské země.

Důsledkem jsou tisíce hektolitrů proježděné nafty, zbytečně znečišťované životní prostředí a obchody, kde je místní zboží v menšině. Ovoce a zelenina ztrácí čerstvost. A v případě převážení živých slepic, vepřů nebo skotu jde navíc o nesmyslné trápení zvířat. Nemluvě o tom, že v obchodech lze najít česnek až z Číny, sýry a kuřata až z Argentiny a jablka z Chile a Nového Zélandu.


(1) AUDSLEY, E., a kol. (2009). How low can we go? An assessment of greenhouse gas emissions from the UK food system and the scope to reduce them by 2050. WWF-UK. Cit. [2012-08-10] Dostupný z WWW: http://www.fcrn.org.uk/sites/default/files/WWF_How_Low_Report.pdf