Pohledy na vybrané téma

Létání − počítáme s uhlíkem?

A jak je to s emisemi letecké dopravy? Při celkovém pohledu na tom letadla nejsou tak špatně. Podíl letecké dopravy na celkové produkci znečištění dopravou je sice relativně malý (graf 1), ale dramaticky stoupá. Proč se tedy o tom tolik mluví? Pro srovnání nám poslouží další příklad. Při běžném zpátečním letu z New Yorku do Seattlu (cca 7 700 km) vyprodukuje na 1 cestujícího letadlo tolik emisí oxidu uhličitého (CO2), kolik provoz běžné domácnosti za tři měsíce. Stejný let malým obchodním letadlem znamená tolik CO2 na jednoho cestujícího, že by na to domácnost potřebovala již více než tři a půl roku. To už je velký problém. Emise z motorů letadel totiž značně přispívají ke globálním změnám klimatu. Na jeden transatlantický let se spotřebuje 60 tisíc litrů paliva. To je asi tolik, kolik spotřebuje průměrný automobilista za padesát let. Emise činí asi 140 tun CO2 a 750 kg oxidů dusíku (NOx). Pro srovnání – abychom vyprodukovali 140 tun CO2, museli bychom ujet asi 1 000 000 km v autě. Jiné srovnání hovoří o tom, že na jeden evropský let připadá na každého cestujícího kolem 400 kg emisí všech skleníkových plynů.

S velikostí emisí úzce souvisí i naše ekologická a uhlíková stopa. Až si ji spočítáte, můžete i vy jako cestující leteckých společností udělat něco pro životní prostředí. Tzv. carbon offsetting je způsob, jak kompenzovat svůj podíl na znečišťování ovzduší. V podstatě se jedná o dobrovolné finanční odškodnění za množství CO2 vyprodukované během vašeho letu. Můžete si vybrat mezi různými společnostmi, které peníze využijí např. na výsadbu stromů, obnovu pralesa, nákup solárních panelů nebo výstavbu školky či nemocnice v zemích třetího světa. Výpočet offsetových emisí lze získat na stránkách několika organizací, např. Friends of Conservation, Climate Care či Carbon Neutral.