Pohledy na vybrané téma
Navigace sekce

Výroba stavebních hmot

Průmysl výroby stavebních hmot zpracovává velké objemy surovin a bývá proto umisťován v blízkosti jejich těžby. Toto odvětví je charakteristické vysokou prašností, která vzniká přímo při výrobě nebo manipulaci a dopravě surovin (písek, kámen, štěrk, vápenec) a výsledných produktů. Kromě samotné těžby má podstatné dopady na životní prostředí především výroba cementu a vápna, při níž vznikají emise skleníkových plynů a která je navíc energeticky velmi náročná. Pro výrobu cementu je totiž potřeba velmi vysoké teploty (cca 1500 °C, vápno se vypaluje okolo 1000 °C), které se dosahuje v pecích. Spalováním paliva, které z cca 60 % tvoří černé uhlí, a vypalováním vápence dochází k vzniku emisí oxidu uhličitého (CO2) a ke znečištění ovzduší suspendovanými částicemi velikostních frakcí PM10 a PM2,5. Celkově cementárny v ČR produkují okolo 3,5 mil. tun CO2 ročně (3,1 %). Výrobou vápna ve vápenkách, kde probíhají podobné procesy, jako při výrobě cementu, vzniká okolo 1,5 mil. tun CO2 ročně. Dohromady se výroba stavebních hmot podílí na celkové produkci skleníkových plynů v ČR cca 4 %. Energeticky náročná je i výroba skla a izolačních hmot jako je čedičová nebo skelná vlna.

Při sklářské výrobě dochází k tavení silikátových písků na sklo. Odpadními produkty jsou pak emise ze spalovacích procesů a sloučeniny fluoru (F), které jsou toxické pro všechny živé organismy. Zajímavým pohledem do minulosti je fakt, že ve sklářských pecích se topilo obvykle bukovým dřevem. V Jizerských horách, kde má sklářský průmysl tradici, kvůli tomu v průběhu 18. a 19. století zmizela velká část bukových lesů. Smrkové monokultury, které je nahradily, byly později zničeny kyselými dešti, což způsobilo rozsáhlé škody na lesních ekosystémech. Dnes se používají ve sklářských pecích jako zdroj energie zejména fosilní paliva nebo elektřina.