Navigace:

Živé bytosti

Leckdo jistě zažil vzrušení při nenadálém setkání s nějakým zvířetem v přírodě nebo čekání na něj. Takové setkání se zvířaty mívá spíš „věcně“ poznávací hodnotu (poznal jsem dalšího ze sousedů). Zvířata však, pokud je poznáváme důvěrně v jejich přirozeném prostředí, mohou mít pro člověka mnohem hlubší význam, kterým leckdy zásadně zasahují do jeho osudu. U nás už tento význam přetrval jen v pohádkách a bájích, protože byl překryt či vytěsněn vědeckým popisem světa. V některých kulturách je však spojení mezi lidským a přírodním světem stále živé. Pro tyto kultury bývají zvířata representanty a vyslanci jejich vlastních psychických sil a obsahů jejich myslí, representanty vlastností, které sami mají či obdivují, které se jim na zvířatech vyjevují a tím umožňují hlubší sebepoznání i poznání světa. Tak se zvířata se svými vlastnostmi stávají součástí života. Jistě znáte příklady přírodních národů, které věří, že síla obdivovaného či uctívaného zvířete do nich přejde, jestliže jej, nebo části jeho těla, pozřou, či je naopak ochrání před napadením. Že sílu zvířete k sobě připoutají, když si oděv opatří jejími symboly (např. přilby rohy či čelenky ptačími pery), nebo když budou při obřadních tancích napodobovat pohyby zvířat.

Magická zvířata bývají vnímána též jako patroni, kteří bdí nad lidskými osudy. V některých kulturách existuje pojetí zvířat v hlubším psychologickém smyslu jako tzv. zvířat totemových. Ta plní funkci prostředníka mezi vědomím a nevědomím člověka a roli průvodce při sebepoznávání. Skutečná, osobní setkání s nimi pak mívají pro člověka mnohem hlubší a dalekosáhlejší význam. Naopak ve starém Římě byla - ve vztahu k předešlému pochopení - zvířata vnímána jako cosi „vně“ člověka. Tak byli pro pozorování zvířat v krajině vyčleněni zvláštní úředníci – augurové, kteří hledali osudová znamení převážně v letu ptáků, který byl vnímán jako zvěstování vůle bohů (uznávaným augurem byl dokonce i božský Gaius Julius). Zvířata zde nebyla tak hluboce a intimně s osobností člověka spojena.

Pokud budeme pátrat po magickém symbolismu zvířat v naší současné kultuře, nalezneme formy od krajiny odtrženější, jako je například astrologický zvířetník, u kterého již není důvod spojení zvířat s jednotlivými znameními tak živý a bezprostřední. Dochovaly se nám spíše pověry a fragmenty renesančního magického realismu, které přetrvaly v literárních a filmových podáních. Tak např. havran (vzpomínáte na Štorchovu Osadu havranů a Amber?) je zvíře, jehož principem je tajemství nebo smrt a jejich volání v krajině vždy navodí specifickou atmosféru (naopak Keltové spojovali havrana se stvořením světa). Někteří živočichové jako jsou můry či netopýři stále vzbuzují určitý odpor, jejich "magické" účinky na současného člověka však už nejsou tak silné. Za zmínku však patří pavouci. Arachnofobie - tedy strach z pavouků - je stále široce rozšířeným druhem úzkosti, který nelze vždy uspokojivě vysvětlit (v západní magii byl strážce brány do zásvětí popisován jako obrovský pavouk). I přes naši odcizenost symbolice zvířat však lze nalézt i ve dnešních symbolech některé zvířecí motivy (např. v našem státním erbu). Dochovaly se některé pověry, jako je černá kočka, která - přeběhne-li přes cestu - přináší neštěstí, představa, že děti nosí čáp, kukačka vyměřuje zbylé roky života a sova má stále pod patronátem tajemné síly a noc a zůstává poslem osudových znamení.

Obrázky ke kapitole 'Živé bytosti':

Totem Totem - detail do nového okna
Zdroj: crystalinks.com/totemanimals.html
Dřevěný tesaný totem s totemovými zvířaty.
Totem Totem - detail do nového okna
Zdroj: crystalinks.com/totemanimals.html
Dřevěný tesaný totem s totemovými zvířaty.

Patička: