Navigace:

Realita digitálního obrazu

Žijeme v době, kdy je přečasto těžké odlišit popis nějaké věci od věci samotné. Když se díváme na les, vidíme opravdu les sám o sobě, nebo jen sumu představ, které jsme se o lese v naší minulosti naučili? Když se díváme na vodu, vidíme ji skutečně jako fenomén, nebo si představujeme nekonečnou sumu molekul H2O s příměsí bůh ví čeho? Co děláte právě teď? Snažíte se dozvědět něco o přírodě a vztahu člověka k ní a… zíráte přitom do počítače. (Měli byste se vidět… ) Není to zvláštní? Je to jako nechat si vypravovat o plavání, místo abychom skočili do rybníka. Ale neradujte se – nenabádáme vás, abyste vypnuli počítače a opustili školu! Vzdělání je nezbytné k orientaci ve vlastní kultuře, svět kultury však nesmí být zaměněn za svět sám o sobě!

A co to má všechno společného s realitou digitálního obrazu? Inu – mnohým z vás se s mnohým z toho, co tady popisujeme, nikdy nesetká jinak, než na obrazovce počítače. A s lidmi už se to má tak, že mají sklony si příliš rychle dělat závěry o svém okolí bez hlubšího zkoumání. Odtud už je jen krůček ke ztotožnění popisu se skutečností a počítač je věc, která k tomuto ztotožnění svádí víc než co jiného.

Proto vězte, že vše, co tady vidíte, je jen zvláštní stínové divadlo. Počítač, u kterého právě sedíte, umí v posledku jen dvě věci – zapnuto a vypnuto. 0/1. Vše ostatní je jen vychytralá matematická kombinace těchto dvou stavů. (Není to děsivé, že se nám číselná symbolika scvrkla na dvě čísla?) Kdesi teče elektrický proud a ten se větví do nespočetně kanálků, které se zase někde slévají, třeba aby rozsvítily jeden bod na monitoru. Když se jich sejde víc, bude svítit víc a naopak. A to celé je jen hra podle jistých matematických pravidel, která s tím, co se zobrazí na monitoru či vyjede s tiskárny, nemají nic společného. Tiskárna netiskne, tiskárna dělá bobky. Jen jsou tak malé a tak blízko, že je nevidíte. Monitor nevykresluje obrázek, monitor jen rozžíhá a zhasíná „žárovičky“. Počítač netuší, jestli data uložená na pevném disku jsou textem či obrázkem a už vůbec ne, jestli je na obrázku krajina nebo automobil. Ani nejdokonalejší počítačová hra s nejdokonaleji vyvedenou grafikou nemá nic společného s představou, kterou se snaží navodit, a princip počítače jen málo s tím, co při hře zobrazuje (míníme-li to, proč hru hrajete). A proto žádná z fotografií třeba krajiny, které v multimediální ročence uvidíte, vám nemá složit jako zástupný zdroj toho poznání, které zažijete, když půjdete do krajiny reálné. Byli bychom rádi, kdyby posloužila jako pozvánka do ní.

Patička: