Navigace:

Světelná pohoda krajin

Experimentovali jste někdy se světlem? Zkuste si to - stojí to za to. Vezměte večer tři - čtyři lampy, rozmístěte je po pokoji a střídavě je zapínejte tak, aby vždy svítila jen jedna. Přemisťujte je a pozorujte, jak se mění „tvář“ pokoje. Když budete nápadití a vytrvalí při hledání vhodného umístění, bude se vám při rozsvícení různých lamp zdát, že jste pokaždé v jiném pokoji. V krajině funguje podobný princip, je ale nesrovnatelně bohatší a vrstevnatější. Podle toho, zda je ráno, poledne či večer, zda stojíte na kopci či pod ním, zda je jasno či oblačno, zda jste v tropech či za polárním kruhem, podle toho se bude tvář krajiny měnit. Zní to jako banalita, banalitou je však pouze pro nevnímavého a povrchního pozorovatele.

O světelné pohodě krajin pěkně psal nedávno zesnulý český lesník a ekolog Igor Míchal. Tento znamenitý pozorovatel a fotograf si nemohl nevšimnout, jak dramatické jsou rozdíly v povaze světel a stínů v různých částech světa. Zatímco v subtropech jsou rozhraní mezi světly a fialovými stíny ostré, v severních podnebných šířkách, kde sluneční paprsky dopadají na povrch pod mnohem větším úhlem, je světlo rozptýlené, volně se stíny prostupuje a jakoby vstupuje do objektů. Přečtěme si ukázku: „Jak světelné rozdíly formují to, jak se nám týž objekt smyslově jeví, formují i světy různě odstíněných psychických nálad. Na jihu jakoby i tvary nabývaly pevné, určité až strohé podoby, jakou začaly podávat některé moderní výtvarné směry. (...) Barvy jsou ostré, jasné, svítivé. Krajina je všemi směry otevřená, průzračná a průhledná. Díky nadbytku slunečního záření a snad i blízkosti mořské hladiny většinou chybí mlhy a opary, chybí zde přechody, splývání, polotóny a polostíny typické na severu. (Naproti tomu)... život na Severu znamená být vržen do nepředvídatelného prostředí, kterému se musíme přizpůsobovat, i když je v existující podobě nemůžeme akceptovat.“

Naše krajina je kdesi uprostřed. Letní období nám nabízí zakusit cosi z horkého Jihu, zimní ze studeného Severu, včetně dramatického střídání světelných poměrů. Někteří autoři mají za to, že to byly právě světelné poměry v různých krajinách, které zásadně formovaly lidské vnímání a poznání světa a vše, co s ním souvisí - včetně filosofie, náboženství nebo třeba pojetí svobody, které je v různých částech světa dramaticky jiné, leckdy navzájem zcela neslučitelné.

Obrázky ke kapitole 'Světelná pohoda krajin':

Snowy Mountains, jihovýchodní Austrálie - detail do nového okna
Zdroj: © Tomáš Daněk
Stromy na horizontu vstupují do mlhy.
Středozemní moře - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Krajina bez stínu a všechny odstíny modré střídá bílá a zelená: Středozemní moře, vápence a macchie. Fenomén setkávání, tříštění a vymezování dvou velkých světů. Živly v téměř čisté podobě, jen žít se zde nedá.
Krajina Hindukúše v severním Afganistánu - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
I v pětitisícových výškách žijí lidé. Přestože jsou hory též dominantní a monotónní, představují jakousi posvátnost, která odkazuje za sebe – ke zvláštně živé věčnosti. Namodralé světlo horami zrcadlené podbízí myšlenku, že hory jsou stejně věčné jako obloha.
Kypr - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Zaniklý, vysoce kulturní antický svět za sebou zanechal značně kultivovanou krajinu, vzdálenou přírodnímu stavu. Pomíjivost a zároveň vanutí věků. Duch oddělený od hmoty ještě zůstává nad svým mrtvým tělem jako vzpomínka a výzva k bdělému snění. Sladkobol po velikosti zašlého impéria. Romantické fantazie. Ostré, oddělující světlo nechává všemu vyniknout.
Ralsko - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Výjev jako z Pána prstenů. Kopce na horizontu vytvářejí dojem až mýtické krajiny. Modré světlo, ostrý a krátký stepní vítr dokreslují atmosféru... Nezaměnitelná kulisa Bezdězů z bývalé vojenské střelnice Židlov. Zde bylo několik vesnic, čistě zemědělská krajina uprostřed hlubokých lesů. Ten se po ukončení vojenské činnosti hlásí opět ke slovu, cestou zvanou sukcese.
Polabí - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
I když zelená barva uklidňuje, monotónnost „šírých lánů“ v rovinatém Polabí spíše irituje. I pár „hrušek v širém poli“ by vytvořily záchytné bodu pro bloudící zrak pozorovatele (nehledě na vytvoření přírodě blízkých biotopů). Monokultury obilí u nás suplují totalitní perspektivu rovinaté pouště. Jen dvě barvy (pole a nebe) a čistý, geometrický prostor. Absolutní přehlednost. Jak říká Jiří Sádlo, všechno je vidět, ale nic se neukazuje. Sterilní, uhrančivá čistota.
Bezděz - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Klasická Máchovská romantická krajina. Nízké mraky prohlubují perspektivu prostoru, který nabývá dramatickou monumentalitu. Soustřeďte se na vrcholky obou Bezdězů a trochu rozostřete zrak, jako byste se chtěli podívat za ně…
Sahara - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Fascinující, jen zdánlivě mrtvá krajinná scenerie Sahary u východních oáz. Pozorovatel je přitom spalován nemilosrdným tropickým sluncem, žíznivý nebo i stresován nebezpečím jedovatých živočichů. Přesto se vrací!
Sahara - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Poušť je jedinou čistotou geometrické povahy, kterou příroda sama vytváří. Fascinující spojení organického a geometrického. Kde jinde meditovat o čistotě tvaru? Nezbývá, než se ponořit do knih Antoine de Saint-Exupéryho…

Patička: