Světelná pohoda krajin
Experimentovali jste někdy se světlem? Zkuste si to - stojí to za to. Vezměte večer tři - čtyři lampy, rozmístěte je po pokoji a střídavě je zapínejte tak, aby vždy svítila jen jedna. Přemisťujte je a pozorujte, jak se mění „tvář“ pokoje. Když budete nápadití a vytrvalí při hledání vhodného umístění, bude se vám při rozsvícení různých lamp zdát, že jste pokaždé v jiném pokoji. V krajině funguje podobný princip, je ale nesrovnatelně bohatší a vrstevnatější. Podle toho, zda je ráno, poledne či večer, zda stojíte na kopci či pod ním, zda je jasno či oblačno, zda jste v tropech či za polárním kruhem, podle toho se bude tvář krajiny měnit. Zní to jako banalita, banalitou je však pouze pro nevnímavého a povrchního pozorovatele.
O světelné pohodě krajin pěkně psal nedávno zesnulý český lesník a ekolog Igor Míchal. Tento znamenitý pozorovatel a fotograf si nemohl nevšimnout, jak dramatické jsou rozdíly v povaze světel a stínů v různých částech světa. Zatímco v subtropech jsou rozhraní mezi světly a fialovými stíny ostré, v severních podnebných šířkách, kde sluneční paprsky dopadají na povrch pod mnohem větším úhlem, je světlo rozptýlené, volně se stíny prostupuje a jakoby vstupuje do objektů. Přečtěme si ukázku: „Jak světelné rozdíly formují to, jak se nám týž objekt smyslově jeví, formují i světy různě odstíněných psychických nálad. Na jihu jakoby i tvary nabývaly pevné, určité až strohé podoby, jakou začaly podávat některé moderní výtvarné směry. (...) Barvy jsou ostré, jasné, svítivé. Krajina je všemi směry otevřená, průzračná a průhledná. Díky nadbytku slunečního záření a snad i blízkosti mořské hladiny většinou chybí mlhy a opary, chybí zde přechody, splývání, polotóny a polostíny typické na severu. (Naproti tomu)... život na Severu znamená být vržen do nepředvídatelného prostředí, kterému se musíme přizpůsobovat, i když je v existující podobě nemůžeme akceptovat.“
Naše krajina je kdesi uprostřed. Letní období nám nabízí zakusit cosi z horkého Jihu, zimní ze studeného Severu, včetně dramatického střídání světelných poměrů. Někteří autoři mají za to, že to byly právě světelné poměry v různých krajinách, které zásadně formovaly lidské vnímání a poznání světa a vše, co s ním souvisí - včetně filosofie, náboženství nebo třeba pojetí svobody, které je v různých částech světa dramaticky jiné, leckdy navzájem zcela neslučitelné.
O světelné pohodě krajin pěkně psal nedávno zesnulý český lesník a ekolog Igor Míchal. Tento znamenitý pozorovatel a fotograf si nemohl nevšimnout, jak dramatické jsou rozdíly v povaze světel a stínů v různých částech světa. Zatímco v subtropech jsou rozhraní mezi světly a fialovými stíny ostré, v severních podnebných šířkách, kde sluneční paprsky dopadají na povrch pod mnohem větším úhlem, je světlo rozptýlené, volně se stíny prostupuje a jakoby vstupuje do objektů. Přečtěme si ukázku: „Jak světelné rozdíly formují to, jak se nám týž objekt smyslově jeví, formují i světy různě odstíněných psychických nálad. Na jihu jakoby i tvary nabývaly pevné, určité až strohé podoby, jakou začaly podávat některé moderní výtvarné směry. (...) Barvy jsou ostré, jasné, svítivé. Krajina je všemi směry otevřená, průzračná a průhledná. Díky nadbytku slunečního záření a snad i blízkosti mořské hladiny většinou chybí mlhy a opary, chybí zde přechody, splývání, polotóny a polostíny typické na severu. (Naproti tomu)... život na Severu znamená být vržen do nepředvídatelného prostředí, kterému se musíme přizpůsobovat, i když je v existující podobě nemůžeme akceptovat.“
Naše krajina je kdesi uprostřed. Letní období nám nabízí zakusit cosi z horkého Jihu, zimní ze studeného Severu, včetně dramatického střídání světelných poměrů. Někteří autoři mají za to, že to byly právě světelné poměry v různých krajinách, které zásadně formovaly lidské vnímání a poznání světa a vše, co s ním souvisí - včetně filosofie, náboženství nebo třeba pojetí svobody, které je v různých částech světa dramaticky jiné, leckdy navzájem zcela neslučitelné.