Technologizace krajiny

Vedle obecně sdíleného přístupu, že technologie je jen nástrojem v našich rukou, existují také kritikové technologické společnosti. Naše kultura je na technice a technologii zcela a naprosto závislá. Bez ní by se ve velmi krátkém čase zcela zhroutila a většina lidí by zemřela. Kritikové poukazují právě na to, že naše okolí je téměř zcela vytvářeno za pomocí technologií. Pokuste se např. v místnosti, kde právě sedíte, nalézt nějaké předměty denní potřeby, které byly vyrobeny lidskou rukou. Pokud vůbec nějaké naleznete, bude jich opravdu málo. Protože jsme zprostředkování našeho styku s přírodou technologii z velké části přenechali, výměnou za komfort jsme ztratili velké množství zkušeností kterak žít a přežít v konkrétním místě. A naopak - technologickou skutečnost, která nás obklopuje, přiřkáváme a vtiskujeme také svému okolí, a tedy i krajině.

Tak vnímáme krajinu jako segmenty ekosystému, připomínajícího tovární výrobní proces, živé bytosti jako populace organismů připomínající množinovou matematiku či makromolekulu DNA připomínající kód, tedy písmo. Pod tíhou tohoto vnímání světa naše, zejména sídelní krajina začíná vykazovat stále více podobností s technickými zařízeními, stále více se vymyká místu, v němž se nalézá a působí stále více nepatřičně. Filmové ztvárnění této kritiky můžeme nalézt např. v exoticky nazvané trilogii QATSI amerického režiséra Godfreyho Reggia. Zde naleznete ukázku z prvního dílu KOYAANISQATTSI.