Navigace:

Krajina sestávající z míst

Opačným přístupem ke krajině, než jako ke geometrizovanému prostoru, je přístup založený na jejím vnímání jako souboru jedinečných míst, která zakládají její neustále se proměňující neuchopitelný celek. Tento celek se navíc proměňuje jak v jejich osobitém čase, který krajiny samy vytvářejí, tak s horizonty, které je ohraničují a skrze které spolu navzájem souvisejí. Takové vnímání krajiny je mnohem méně použitelné pro praktické zásahy do ní, otevírá však možnost nalézat širokou škálu jejích podivuhodných povah a obsahů. Lze snad říci, že tento přístup je bližší ochráncům přírody, jejichž zájmem je spíše uchovat jedinečnost a neopakovatelnost nejrůznějších typů krajin, než technickému pohledu vědců, kteří se je snaží naopak převést na obecnější společný základ a tento základ pak vysvětlit.

Z definice takového pohledu na krajinu zde však narážíme na limity jeho předatelnosti. Zatímco u snadno zprostředkovatelného geometrizovaného obrazu světa (a také krajiny), kde vládne jeden prostor, jeden čas a jeden druh veličin (totiž matematicko-geometrických), místa zakládající krajiny mají každá svůj prostor a svůj čas a navíc ještě další „jen jejich“ dimenze, které veličinami času či prostoru nemusí být možné postihnout. Jistě to znáte sami, když se vám podaří narazit na zvláštní místo a svůj jedinečný zážitek se pokusíte po návratu předat. Náhle zjistíte, že vám schází slova, že jenom „plácáte“ obecné pojmy („bylo tam krásně“) nebo popisujete jednotlivosti (barvu světla, vůni vzduchu, pocity), žádná z nich však dostatečně nepostihuje a nedokáže zprostředkovat váš prožitek. Přesto však takový zážitek, byť jej neumíte předat, nedokážete považovat za bezcenný. Takové bývá setkání s místem. Čím víc jich člověk zná, tím intimněji rozumí krajině i sobě. Možná s právě takovým porozuměním psal Václav Cílek svoji knihu Krajiny vnitřní a vnější, kterou lze přiblížit jeho vlastními slovy: „Abychom poznali, kdo jsme, nemusíme chodit k psychoanalytikovi - stačí se podívat z okna.“

Hodnota místa, na rozdíl od geometrizovaného prostoru, spočívá v jeho nezaměnitelnosti. Místo zasazené do jedinečných souvislostí je nenahraditelné. Hektar parkoviště u supermarketu na Hané je bez problémů zaměnitelný za hektar parkoviště třeba v New Yorku, stejně jako člověk vnímaný jako pouhá pracovní síla je zaměnitelný za kohokoliv kdekoli na světě. Nelze však zaměnit Boubín za tundru (ani smrkovou monokulturu), ani Jihočecha za Tyroláka.

Obrázky ke kapitole 'Krajina sestávající z míst':

Kypr - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Zaniklý, vysoce kulturní antický svět za sebou zanechal značně kultivovanou krajinu, vzdálenou přírodnímu stavu. Pomíjivost a zároveň vanutí věků. Duch oddělený od hmoty ještě zůstává nad svým mrtvým tělem jako vzpomínka a výzva k bdělému snění. Sladkobol po velikosti zašlého impéria. Romantické fantazie. Ostré, oddělující světlo nechává všemu vyniknout.
Kanárské ostrovy, Tenerife, vrchol nejvyšší hory vulkánu Teide - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Neporušená, i když turisticky intenzivně využívaná krajina. Majestát, velikost, úžas, úcta, strach.
Spojené arabské emiráty, Ras al Khaimah - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Ukázka razantně technologického přístupu k místu. Ponuré světlo dokresluje monotónní jedno-značnost stavby i její nesmlouvavou dominanci. Dokonalost bez historie, což se projeví, až bude opuštěna. Podobné stavby se časem většinou neproměňují, nezrají. Jen stárnou a rozpadají se.
Arabská poušť Rub al Chalí - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Ročně spadne někdy jen pár kapek - a přece ve vádích přežívá řídká vegetace se stromy. Přesto je krajina k trvalému obývání jen v oázách u pramenů. Oslňující ostré světlo umocněné odrazem od světlých skal. Úmorné vedro. Princip samoty, prázdnoty, ztracenosti, kontemplace.
Sardinie - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Exoticky krásná a přesto civilizačně „vymrskaná“ pastevní krajina mediteránních macchií. Původně zde býval souvislý tvrdolistový les. Krajina se vzpomínkou na minulost a zároveň těhotná nadějí. Zvláštní monotónnost principiálně podobných struktur. Jako oceán. Snadné se ztratit.
Tenerife - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Ostrůvky v moři jsou vrcholky menších či větších sopek, stejně jako všechny velké ostrovy Makaronésie... Vynořování, počátek. Moře je nejsilnějším symbolem nevědomí, pevnina vědomí. Pobřeží je jejich vysvětlujícím a odhalujícím rozhraním. Vrcholky skal ukazují jen část, nutí k přemítání, co je pod hladinou. Indukce a pohyb podvědomých psychických obsahů.
Makaronésie - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Mlžný vavřínový prales ve výšce 2 000 m využívá kromě srážek i četných mlh v nízkých oblacích... Zdrcující síla přirozenosti.
Ercias, Turecko - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Jako stát před králem. Cítíte velikost, s níž se nemůžete měřit. Majestát přírody, který vám vymezuje vaše místo na světě. Má opravdu smysl jej zdolat?
Sardinie - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Pohled na skalní okno a průzračné moře pod nebem bez mráčku uklidňuje i vzrušuje zároveň. Silné, důstojné a svébytné místo zve ke vstoupení. Skalní okno volá k letmému nahlédnutí do útrob země a moře.
Ralsko - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Výjev jako z Pána prstenů. Kopce na horizontu vytvářejí dojem až mýtické krajiny. Modré světlo, ostrý a krátký stepní vítr dokreslují atmosféru... Nezaměnitelná kulisa Bezdězů z bývalé vojenské střelnice Židlov. Zde bylo několik vesnic, čistě zemědělská krajina uprostřed hlubokých lesů. Ten se po ukončení vojenské činnosti hlásí opět ke slovu, cestou zvanou sukcese.
Ralsko - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Odhalená kostra ryze účelové technicistní architektury. Strohost, která přírodě neumožňuje přirozeně, organicky ji pohltit. Přísný geometrický řád urputně vzdoruje... Bývalý vojenský objekt, po roce 1990 vykradený, poničený zpustlý. Jeho další využití je již více méně nemožné. I tato fotografie, nedávno pořízená, je už minulostí...
Stará trať - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Ubíhající duch perspektivy. Geometrično vložené do krajiny... Stará trať lemovaná hustým špalírem zeleně, nenáročná romantika. Z původní bariéry nově vybudovanou tratí v umělé terénní rýze s umělými valy se stal biokoridor!
Polabí - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
I když zelená barva uklidňuje, monotónnost „šírých lánů“ v rovinatém Polabí spíše irituje. I pár „hrušek v širém poli“ by vytvořily záchytné bodu pro bloudící zrak pozorovatele (nehledě na vytvoření přírodě blízkých biotopů). Monokultury obilí u nás suplují totalitní perspektivu rovinaté pouště. Jen dvě barvy (pole a nebe) a čistý, geometrický prostor. Absolutní přehlednost. Jak říká Jiří Sádlo, všechno je vidět, ale nic se neukazuje. Sterilní, uhrančivá čistota.
Ovocná alej - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Blízká dálka. Příjemně a snadno dosažitelná perspektiva. Silnice i ovocná alej jsou artefakty - jeden má ale ekologicky spíše zápornou, druhý spíše kladnou hodnotu. Jako celek ale působí harmonicky.
Temelín - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Nejsymboličtější vrchol novověku. Vítězství (?) ducha nad hmotou cestou rozumu. Uhrančivá krása dokonalého pokoření přírody. Destilát spojení moci a důmyslu v katedrále současnosti.
Sahara - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Fascinující, jen zdánlivě mrtvá krajinná scenerie Sahary u východních oáz. Pozorovatel je přitom spalován nemilosrdným tropickým sluncem, žíznivý nebo i stresován nebezpečím jedovatých živočichů. Přesto se vrací!
Sahara - detail do nového okna
Zdroj: © Václav Petříček
Poušť je jedinou čistotou geometrické povahy, kterou příroda sama vytváří. Fascinující spojení organického a geometrického. Kde jinde meditovat o čistotě tvaru? Nezbývá, než se ponořit do knih Antoine de Saint-Exupéryho…

Podčlánky kapitoly 'Krajina sestávající z míst':

Patička: