Smog

Obecný termín označující viditelné znečištění atmosféry, vyskytuje se zejména v městských a průmyslových oblastech. Termín pochází z anglických slov smoke-fog (kouř-mlha). Dnes již tradičně rozlišujeme dva základní typy smogu: londýnský a losangeleský.

Londýnský (podle události z prosince roku 1952) neboli redukční smog je charakterizován směsí kouře (smoke), oxidů síry (dodávají redukční povahu) a dalších plynných zplodin spalování uhlí při vysoké relativní vlhkosti vzduchu a je obvykle doprovázen hustou mlhou (fog). Vysoká škodlivost se zde stupňuje přítomností popílku, který umožňuje snadný transport plynných složek smogu až do nejhlubšího nitra plic.

Losangeleský, oxidační typ smogu neboli letní či fotochemický smog – to všechno jsou často užívané názvy pro originální směs ozónu (silné oxidační činidlo), peroxyacetylnitrátů (PAN), aldehydů a kyseliny sírové vznikající působením UV záření (fotochemicky) z oxidů dusíku, uhlovodíků a oxidu siřičitého. Získáme jej spalováním kapalných a plynných paliv při teplotách vzduchu 25-30 °C za slunečných dnů (UV záření) a bezvětří.

Ze zdrojů jednoznačně dominuje automobilová doprava. Zřejmě nejvhodnější pro tvorbu smogu jsou zvláštní meteorologické podmínky tzv. teplotní inverze (teplota stoupá s nadmořskou výškou), kdy je omezené vertikální proudění vzduchu. Většina typů smogu v současnosti je kombinací výše popsaných.

V současnosti se termín smog požívá v přeneseném slova smyslu i v další oblastech – akustický smog (hluk), elektromagnetický smog, informační smog (spam, přemíra informací).