Pro rekultivace
používáme mimo jiné i řadu materiálů, které rovněž pocházejí z odpadů, a dělíme je do několika skupin. První jsou tzv. těsnící materiály, které zajistí utěsnění rekultivovaných míst. Jako příklad lze uvést rekultivaci uzavíraných skládek odpadů, kdy se používají těsnící materiály proto, aby nedošlo k vnikání dešťové vody do skládky. Tímto se zamezuje vyplavení nebezpečných látek, chemikálií a odpadů ze skládky a nedochází tak ke kontaminaci
okolního prostředí a podzemní vody. Jako těsnění se používají např. jílové zeminy nebo bentonit
. Druhou skupinou jsou vyrovnávací materiály, které slouží k vyrovnání rekultivovaného místa do požadovaného tvaru a k obnově původního reliéfu. Pro tyto účely se nejčastěji používají inertní odpady
, nekvalitní zeminy a hlušina
. Poslední skupinou materiálů užívaných k rekultivaci představuje biologicky aktivní vrstva, která slouží pro tzv. biologickou rekultivaci. Do této skupiny nejčastěji patří komposty, směsi kalů z odbahňování rybníků nebo čistíren odpadních vod, které poskytují životní prostor pro keře, stromy a rostliny, které se v rámci rekultivace i v následném období vysazují.
V ČR je na rekultivaci skládek využíváno méně než 4 % z celkového množství vyprodukovaných odpadů.
Graf 1 Vývoj podílu odpadů z celkové produkce odpadů, využitých na rekultivace skládek, ČR [%] ![]() |
| Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i. – CeHO, CENIA (ISOH) |
| Obr. 1 Rekultivované území – kopec Ressl u Mostu |
Zdroj: www.wikipedia.org |
| Obr. 2 Rekultivace bývalého dolu Ležáky – napouštění jezera Most (2009) |
| Autor: Cool3d |
Zdroj: www.wikipedia.org |
Odkazy | ||
| ||
| ||
| ||