Při fragmentaci krajiny dochází k dělení (rozdrobení) ucelených částí krajiny (např. lesa, louky) na menší plochy a plošky, které ztrácejí své původní kvality a ekosystémové vazby. V krajině vznikají překážky a bariéry, které znemožňují např. migraci živočichů, získávání potravy, rozmnožování atd. Fragmentace krajiny je nebezpečná zejména proto, že negativní dopady nejsou sice okamžité, avšak jsou dlouhodobé a často nevratné.
Příčinou fragmentace je výstavba dálnic a hlavních silnic, železničních koridorů i satelitních městeček. Během období 1980–2005 klesl podíl nefragmentované krajiny v ČR z 81 % na 64 % rozlohy státu. Dle předpovědí klesne do roku 2040 dokonce jen na 53 %. Stupeň fragmentace krajiny je dán především celkovým rozvojem silniční dopravy. Tlak dopravy na krajinu je v ČR zatím menší než v západní Evropě.
Obr. 1 Mapa fragmentace krajiny v roce 1980 |
Zdroj: ČÚZK |
Obr. 2 Mapa fragmentace krajiny v roce 2005 |
Zdroj: ČÚZK |
Obr. 3 Mapa fragmentace krajiny v roce 2040 |
Zdroj: ČÚZK |
![]() | ||
| ||
| ||
AOPK ČR, Praha, 2005, 99 str. (PDF) | ||
| ||
AOPK ČR, Praha. 2009, 112 str. (PDF) |