Okyselování půdy

Acidifikace půdy znamená její okyselení. Negativní působení zvýšené acidifikace spočívá ve vymývání látek z půdního profilu, při kterém dochází k migraci živin i uvolňování prvků rizikových pro půdní organismy. Okyselení půdy u nás není zásadním problémem, i když vzhledem k omezení vápnění půd k ní dochází. Důsledkem acidifikace je především zhoršení kvality půdy a snížení její odolnosti k zhutnění a erozi, zvýšené nebezpečí rozvoje chorob rostlin nebo snížení úrodnosti. K acidifikaci jsou náchylné více lesní půdy a lze ji omezit vápněním. Rozlišujeme acidifikaci přirozenou a způsobenou člověkem (antropogenní).

Přirozená acidifikace je spojená s půdotvornými procesy, kdy např. u kyselých hornin dochází během zvětrávání ke vzniku kyselin. K přirozenému okyselení lesních půd především v horských oblastech dochází při rozkladu opadaného jehličí a listí a povrchového humusu. Jedná se o procesy dlouhodobé a velmi pozvolné, které nevyžadují žádná zvláštní opatření.

Antropogenní acidifikace je způsobována např. nevhodným obhospodařováním lesů a zemědělské půdy, nedostatečným používáním vápenatých hnojiv, či jinými zásahy do půdy. Hlavní příčinou acidifikace je však znečištění ovzduší, které stojí za vznikem tzv. kyselých dešťů. Kyselé deště (tzv. mokrá depozice) se tvoří v atmosféře díky přítomnosti dvou hlavních acidifikačních plynů – oxidu siřičitého (SO₂), vznikajícího hlavně spalováním hnědého uhlí v tepelných elektrárnách, a oxidů dusíku (NO_x), které pocházejí z automobilové dopravy. Acidifikace může být jednou z příčin hynutí celých lesů, např. jako tomu bylo u nás v 80. a 90. letech v případě lesů v Krušných a Jizerských horách, které byly zcela zdevastovány díky nadměrným emisím z průmyslové výroby.

Obr. 1 Schéma působení acidifikace

Zdroj:CENIA