Horniny na povrchu jsou vystaveny značným teplotním změnám. Ve dne jsou zahřívány slunečními paprsky a v noci se ochlazují. Důsledkem teplotních změn jsou změny objemu hornin, které se při vysokých teplotách roztahují a při poklesu teploty smršťují, což vede postupně k vytváření puklin a poté až k rozpadu horniny. Tento proces je intenzivnější u minerálů tmavé barvy, které se zahřívají více, silné mechanické zvětrávání probíhá v pouštních oblastech.
Na rozpadu hornin se podílí i voda, zejména po vniknutí do puklin a střídavém mrznutí (kdy zvětšuje svůj objem o 9 %) a tání. Tento proces je specifický v periglaciálních
oblastech. Tekoucí voda a ledovce přemisťují horniny a tím dochází k omílání kusů hornin, jejich rozpadu a postupnému zaoblování (např. oblázky v řece nebo v moři).
Také vítr se podílí na zvětrávání. Odnáší jemnější částice, čímž odhaluje povrch horniny k dalšímu zvětrávání. Na odhalené hornině začínají růst rostliny, jejichž kořeny rozrušují horniny a napomáhají jejich rozpadu.
![]() |
| Obr. 1 "Kamenný strom" - výsledek fyzikálního zvětrávání (Salar de Uyuni – Bolívie) |
| Autor: Thomas Wilken |
Zdroj: www.wikipedia.org |
Odkazy | ||
| ||
| ||