Jaderná energie

Dá se atom rozbít? V jádru atomu se nacházejí protony a neutrony. Tyto částice nazýváme jedním slovem nukleony (z latinského nucleus = jádro). Mezi nukleony v jádru působí přitažlivá jaderná síla, která je až milionkrát větší než odpudivá elektrická síla. Při jaderných reakcích se tyto silné vazby poruší a mění se tak složení a struktura atomových jader. Jadernou energii lze získat jaderným štěpením nebo jaderným slučováním.

Jaderné štěpení – těžší jádro je rozštěpeno na dvě lehčí, přibližně stejně těžká jádra. Reakce se využívá v reaktorech jaderných elektráren, kde dochází ke štěpení uranu. Při reakci se uvolňuje obrovské množství energie, které je přibližně milionkrát větší než při běžné chemické reakci – např. hoření.
Jaderné slučování (syntéza, fúze) – ze dvou lehčích jader vzniká jádro těžší. Tato reakce probíhá v nitru každé hvězdy, tedy i Slunce, kdy se slučují dvě jádra vodíku (H) za vzniku jádra helia (He). Důležitou podmínkou pro vznik jaderné fúze je velmi vysoká teplota – reakci proto nazýváme termojadernou. Výzkum jaderné fúze vedl zatím jen k sestrojení vodíkové bomby, zbraně s mnohonásobně ničivějšími účinky, než má klasická jaderná bomba. Naštěstí nebyla nikdy použita.

Jaderná energie slouží zejména k výrobě elektrické energie a v malém měřítku v dopravě k pohonům jaderných lodí a ponorek.

S jadernou energií souvisí radioaktivita. Její příčinou je radioaktivní rozpad jádra nestabilních atomů na jiná jádra, při němž vzniká radioaktivní záření. Rozlišujeme radioaktivitu přirozenou a umělou. Přirozená radioaktivita je důsledkem samovolného rozpadu atomového jádra a vykytuje se běžně v přírodě. Umělá radioaktivita vzniká např. při reakci v jaderném reaktoru, kdy se jádra i u vyhořelého paliva mohou dále samovolně rozpadat.