Moderní výrobní techniky mají svůj počátek v pravěku. Jakmile pominula poslední doba ledová a na Zemi došlo k výraznému oteplení, objevil se na zemi první člověk rodu Homo. Aby tento člověk mohl uspokojovat své potřeby (jako hlad, žízeň, nebo aby mu nebyla zima), začal využívat přírodu kolem sebe. Největší zlom přichází v období neolitické revoluce (tj. v tzv. mladší době kamenné) přibližně mezi léty 9000–4000 př. n. l., o které se dá mluvit jako o době výrobního hospodářství, kdy se člověk naučil hospodařit tak, aby mohl vlastní činností uspokojovat své potřeby. Člověk Homo pochopil, že když vypálí les (tzv. žďáření lesů), bude moci na novém místě vysadit pšenici či proso a bude tak mít zajištěný pravidelný příjem potravy. Také se naučil pěstovat len, díky kterému si mohl vyrobit oděv. Období neolitu lze tedy také jinak charakterizovat jako přechod od přisvojovacího k produktivnímu zemědělství. Geograficky se vztahuje k území Přední Asie (především Mezopotámii), kde se od lovu a sběru přešlo k chovu a pěstování, byla objevena první řemesla a vynalezeny nástroje jako dřevěné rycí kůly, kamenné motyky či oradlo (především pro účely zemědělství).
O neolitické revoluci se můžete také dočíst v kapitole: Půda