V kapitole Veřejné statky a soukromé vlastnictví jsme si ukázali, že některé statky životního prostředí nejsou vlastněny soukromě (jedním člověkem nebo firmou), ale některé z nich, například zdroje ryb v moři, patří vlastně nám všem. Ale někdy můžeme říci, že „co je všech, nepatří vlastně nikomu“. Všichni rybáři vědí, že když se loví příliš mnoho ryb, ryby se nestačí rozmnožit a příští léta už nebude co lovit – zdroje ryb budou nenávratně vyčerpány. Ale žádný rybář nemůže donutit ostatní, aby lovili méně ryb, protože ryby nikomu nepatří. Proto každý rybář chce vylovit co nejvíce ryb, protože pokud je nevyloví on, vyloví je ostatní rybáři a on přijde o zisk. Pokud všichni rybáři budou lovit tolik ryb, kolik jen můžou, ryby z moře zanedlouho vymizí a nikdo nebude mít nic. Tomu říkáme „tragédie obecní pastviny“.
Z příkladu je jasné, že je nutné se dohodnout na způsobu hospodaření s přírodními zdroji, jako jsou ryby v moři, které „nikomu nepatří“. Jinak nastává „tragédie“, která vede k úplnému vyčerpání přírodního zdroje. Pokud je dohoda příliš složitá, místo dohadování se je možné nechat o čerpání zdrojů rozhodovat stát. Tragédie obecní pastviny je základem k rozvíjení idejí trvale udržitelného rozvoje a alternativních přístupů v ekonomii.