Uhlíková stopa

O uhlíkové stopě se nemluví dlouho. Toto téma se objevilo teprve nedávno v souvislosti s veřejnou diskusí o klimatických změnách. Téměř každá aktivita od dopravy po jídlo uvolňuje přímo nebo nepřímo skleníkové plyny. Uhlíková stopa je nástroj k měření dopadů lidských aktivit na životní prostředí. Jednoduše řečeno, uhlíková stopa je množství uvolněného oxidu uhličitého (CO₂) a ostatních skleníkových plynů (přepočítaných na CO₂) uvolněných během životního cyklu produktu či služby, našeho života nebo jedné cesty apod.

Činnosti, kvůli kterým uniká CO₂ do ovzduší (spotřeba elektřiny vyráběné v tepelných elektrárnách, doprava autem, létání letadlem atd.), uhlíkovou stopu zvyšují. Naopak ty činnosti, při kterých se CO₂ ukládá (např. vysazování lesů), ji snižují. Některé činnosti jsou tzv. uhlíkově neutrální, např. získávání energie spalováním biomasy (dřevo, sláma, apod.) nebo ze slunce či větru, protože při nich se nadbytečný CO₂ do atmosféry neuvolňuje. Spálením biomasy se totiž uvolní jen množství, které rostliny zachytily při svém růstu. Obnovitelné zdroje energie zase za svou životnost vyrobí mnohokrát více elektřiny, než se spotřebovala na jejich výrobu.