Dopady průmyslové výroby na lidské zdraví
Jak jsme si již řekli v předcházejících kapitolách, průmysl má negativní vliv na životní prostředí tím, že produkuje škodlivé emise
do ovzduší, vody i půdy. Na kvalitě životního prostředí však závisí i naše existence, chemické látky obsažené v emisích proto znamenají značná rizika i pro zdraví člověka. Průmysl má na lidské zdraví dvojí dopad. Zaprvé ovlivňuje obyvatele, kteří žijí v okolí průmyslových objektů, a to zejména prostřednictvím znečišťování ovzduší a vod. To se může šířit i na značné vzdálenosti. Typickým příkladem je znečištění ovzduší na Ostravsko-Karvinsku, které je způsobeno nejen tamním průmyslem, ale i škodlivinami, které se na Ostravsko dostávají až z Polska. Abychom zabránili nebezpečnému vlivu znečišťujících látek na naše zdraví, stanovujeme pro každou z nich tzv. imisní limit – jakýsi varovný signál. Při jeho překročení se totiž riziko zdravotních dopadů výrazně zvyšuje. K tomu, aby nedocházelo k trvalému a beztrestnému překračování imisních limitů, slouží principy tzv. internalizace externalit.
Druhý případ vlivu průmyslu představuje ohrožení zdraví vlastních pracovníků v průmyslu. K němu může dojít v důsledku dlouhodobého vystavení toxickým látkám, prachu a hluku v podniku, nebo jednoduše kvůli nedodržování pravidel bezpečnosti práce. To může někdy vést k nehodám a haváriím, které nezřídka postihují i okolí průmyslového podniku. Takové havárie bývají obzvláště nebezpečné v případě chemického průmyslu a jsou spojeny s evakuací obyvatel, neboť koncentrace uniklých látek dosahují mnohonásobně vyšších hodnot, než stanoví limity. Navíc při haváriích mohou uniknout i velmi nebezpečné látky, které se běžně v ovzduší nevyskytují, jako je např. chlór.
Nejrizikovější z pohledu zdravotních dopadů jsou prachové (suspendované) částice PM10 a PM2,5 a polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU). Právě u těchto škodlivin jsou často překračovány přípustné koncentrace a stanovené limity.
Odkazy