Výroba pryže a plastů
Výroba pryže a plastů je součástí chemického průmyslu, jehož vlivy na životní prostředí byly popsány v předcházející kapitole. Škodlivé pro životní prostředí a lidské zdraví však může být i používání a likvidace plastů, proto se u nich blíže zastavíme.
Výroba plastů zahrnuje celou řadu materiálů různého chemického složení a vlastností. Některé známe pod jejich obchodními názvy (igelit, bakelit), jiné prostřednictvím jejich chemických názvů, které jsou uvedeny na výrobcích a obalech z plastu či pronikly do běžné řeči (polystyren (PS) nebo PET lahev, což je lahev vyrobená z PolyEthylenTereftalátu). Jedním z nejproblematičtějších plastů je velmi oblíbené PVC, celým názvem polyvinylchlorid
. PVC se v přírodě velmi těžko a dlouho rozkládá, nedá se recyklovat a při jeho spalování se uvolňují velmi nebezpečné dioxiny. Navíc se do PVC často dodatečně přidávají jako změkčovadlo ftaláty, které se následně z výrobků uvolňují a jsou nebezpečné pro lidské zdraví. Přesto je PVC na třetím místě v celosvětové výrobě i spotřebě plastů, ročně se ho vyrobí přes 33 mil. tun. To je mimo jiné způsobeno i tím, že na jeho výrobu je potřeba méně ropy, 57 % hmoty PVC tvoří chlór. PET je zase nejběžnějším materiálem pro nápojové obaly, ovšem lze jej snadno recyklovat, podobně jako např. polyetylén (PE). I PET lahve jsou vyrobeny s příměsí ftalátů. V tomto případě jsou však ftaláty vázány do struktury polymeru, proto nebezpečné pro lidské zdraví nejsou. V současné době se však začínají prosazovat takzvané bioplasty na bázi škrobu a kyseliny mléčné, které se dají kompostovat a tudíž mají i výrazně nižší dopad na životní prostředí.
Při výrobě pryže (gumy) se kromě škodlivin, které vznikají ze spalovacích procesů, uvolňuje znečištění při vulkanizaci gumy ve formě sloučenin síry a dochází k němu i při používání rozpouštědel (benzen, toluen).
Odkazy