Solární elektrárny

Solární elektrárny jsou vhodné pouze do oblastí s velkou intenzitou slunečního svitu (viz obr. 1) a počtem slunečních dní, kde není příliš znečištěná atmosféra. Například tam, kde dochází ke střídání polárního dne a noci nebo kde často sněží, se solární elektrárny vůbec nehodí. Pro výrobu energie ze slunce totiž platí přímá úměra: čím více světla dopadne na solární panel, tím více energie se vyrobí. Průměrná účinnost solárních panelů je pouze cca 12 %, jejich výhodou je však přímá přeměna slunečního záření na elektřinu bez dalších provozních ztrát způsobených mechanickým a tepelným mezistupněm jako v případě elektráren, kde jsou turbíny a generátory. Nevýhodou je prozatím energeticky a finančně náročná výroba panelů, potřeba velkého počtu článků, a tudíž i dlouhá doba návratnosti investice. Vývoj jde však tak rychle kupředu, že návratnost energie vložené do výroby fotovoltaických článků přestane být časem diskutabilní.

V ČR je průměrná hodnota roční sumy globálního záření cca 1 080 kWh/m². To znamená, že 1 m² fotovoltaického panelu dodá až 130 kWh elektrické energie ročně. Pokud však nejsou sluneční elektrárny využívány dostatečně, mohou spotřebovat více energie na svoji výrobu, než během své životnosti vyprodukují. Existence a provoz jednoho fotovoltaického panelu tak může paradoxně životnímu prostředí více uškodit než prospět.

Nejčastěji se solární elektrárny stavějí na polích či loukách. Fotovoltaické články lze instalovat také na střechy budov a rodinných domů (cca 11 tisíc z 13 tisíc registrovaných fotovoltaických elektráren v ČR tvoří tyto menší zdroje). Je to právě volba umístění a potřeba velké plochy, co spojuje solární energetiku s negativními vlivy na krajinu.

Obrázky

Obr. 1 Roční úhrn slunečního záření v ČR [MJ/m<sup>2</sup>]

Obr. 1 Roční úhrn slunečního záření v ČR [MJ/m²]

Mapa vystihuje vhodnost lokality pro využití sluneční energie. V podmínkách ČR dopadne na jeden m² přibližně 3 500–4 800 MJ sluneční energie, z čehož největší část (asi 75 %) v letním období.

Zdroj: ČHMÚ