Biopaliva jsou vyráběna z obnovitelných surovin rostlinného původu – z tzv. biomasy. Oproti běžně používaným palivům mají několik výhod. Tou první je, že suroviny pro jejich výrobu se vypěstují a zpracovávají na jednom místě, resp. v jedné zemi. Snižuje se tím závislost státních ekonomik na dovozu ropy a zemního plynu ze zahraničí. Jejich používání je tzv. uhlíkově neutrální. Co to znamená? Uhlík je, jak známo, základní stavební prvek všech organických sloučenin a tím i všech živých organismů na této planetě. Množství uhlíku, obsaženého v biomase, které je při spalování biopaliv vyprodukováno v podobě oxidu uhličitého
(CO2), se zase prostřednictvím fotosyntézy spotřebovává pro růst nových rostlin. Tím se uzavírá jeho cyklus (obr. 1) a biopaliva proto nepřispívají ke klimatické změně
. Biopaliva jsou rovněž kvůli svému původu snadno biologicky rozložitelná. Pokud tedy dojde k jejich úniku do vody nebo do půdy, nezpůsobí takové škody, jako ropné látky (benzín a nafta). Využití biopaliv je lákavé i z finančního pohledu, jejich ceny jsou nižší i navzdory vyšším nákladům na jejich výrobu, a to kvůli tomu, že většina zemí na biopaliva uplatňuje nižší nebo i nulové daně. Mezi biopaliva patří bioetanol, bionafta a rostlinné oleje.
Využití biopaliv je však i kontroverzní téma. Při jejich výrobě jsou spotřebovávány zemědělské plodiny (např. obilí, kukuřice, řepka, sója) pro nepotravinové účely. Přitom kvůli dnešní potravinové krizi strádá přibližně 100 miliónů lidí. Problémem je i vysoká energetická náročnost některých procesů výroby. Jen samotné pěstování rostlin vyžaduje spousty úrodné půdy, hodně vody, hnojiv a mechanizace. Proto vědci přicházejí s novými nápady.
Biopaliva tzv. 2. generace se vyrábí z rostlinných odpadů, případně speciálně pěstovaných energetických rostlin. K jejich pěstování lze využívat málo úrodné půdy. Jak se ale ukazuje, ze slámy, dřevní štěpky a pilin se líh získává poměrně těžko. V současnosti jsou proto naděje upínány na biopaliva tzv. 3. generace. Tato alternativní paliva vznikají z vodních řas, produkujících malé kapky oleje, které pak mohou být snadno přeměněny na výsledné palivo. Výnos na jeden hektar může být až 30krát vyšší než při použití energetických rostlin. Tato technologie je však na samotném počátku.
Obr. 1 Výroba a zpracování biopaliv – dynamické schéma koloběhu uhlíku |
Zdroj: CENIA |
![]() | ||
| ||
| ||
| ||