Vodík může být pro pohon vozidel využitý dvěma způsoby. Prvním, zatím méně rozvinutým způsobem, je použití vodíku jako paliva pro přímé spalování ve spalovacích motorech. Motor by však musel být speciálně upraven (podobně jako pro LPG a CNG a bylo by třeba zajistit bezpečné skladování vodíku ve vozidle v tekutém skupenství (teplota tekutého vodíku je -253 °C)).
Druhou variantou je využití vodíkového pohonu k elektrickým nebo tzv. hybridním pohonům prostřednictvím tzv. palivových článků. Palivové články jsou zařízení, v nichž se uvolněná chemická energie mění v energii elektrickou. Fungují tedy podobně jako klasické baterie. Získaná elektřina se používá k napájení elektromotoru, obvykle společně s akumulátory. Vodíkové hybridy jsou vlastně elektromobily, ovšem místo baterií mají vodíkové články.
Vodíkový pohon se rozšířil téměř do všech druhů dopravních prostředků, ať už ve formě prototypů, nebo sériových produktů. Existují vozidla, letadla i plavidla s vodíkovým pohonem. Nejrozšířenější jsou vodíkové automobily a vodíkové autobusy. V Evropě je "vodíkovou velmocí" Německo. Díky vodíkové čerpací stanici v Neratovicích se i Česká republika může účastnit vodíkových projektů.
Obr. 1 Schéma palivového článku |
Autor: Pavel Ehrlich (C) |
Obr. 2 Palivový článek TriHyBusu |
Autor: Jan Kubík |
Zdroj: www.wikipedia.org |
![]() | ||
| ||
| ||