Na silnicích jich vídáme čím dál tím více – náklaďáky, kamiony, tiráky. Správně jim říkáme nákladní automobily. Používají se na krátké trasy k vnitrostátní i k mezinárodní dopravě pro přepravu zboží na velké vzdálenosti. Výhodou nákladní silniční dopravy je její flexibilita (pružnost a přizpůsobivost) a rychlost přepravy. Síť železnic totiž není tak hustá jako síť silnic a nelze se po nich dostat všude. Vodní doprava je výrazně pomalejší a ve vnitrozemských zemích závislá na vodních tocích. Nevýhodou silniční nákladní dopravy je naopak nižší kapacita a na jednotku objemu vyšší cena než u železniční a vodní dopravy. To znamená, že pokud bychom např. přepravovali uhlí nebo ropu po silnici, bude to dražší než po železnici nebo lodí. Proto je tento druh dopravy vhodnější pro hotové výrobky a zboží podléhající zkáze (např. potraviny) než pro přepravu surovin (nafta, topné oleje), stavebních materiálů (písek, štěrk), uhlí apod.
Jelikož nákladní doprava využívá stejné silnice jako doprava osobní, navzájem se ovlivňují a zpomalují dopravními kolonami. Stejně jako osobní silniční doprava má i nákladní silniční doprava významné negativní efekty na životní prostředí. Z důvodu jejich omezení je silniční doprava často kombinována s jinými druhy dopravy. Takovou dopravu nazýváme kombinovanou nebo také multimodální. V kombinované (multimodální) dopravě je snaha omezit přepravu po silnici na minimum. Proto je část přepravy obvykle prováděna po železnici či po vodě. V tomto systému se zboží přepravuje v unifikovaných jednotkách, které se po dobu přepravy nemění (nejčastěji kontejnery ISO).
Obr. 1 Překládání kamionu na železnici |
Zdroj: ČD |
Obr. 2 Terminál multimodální dopravy Praha – Uhříněves − největší překladiště kontejnerů ve střední Evropě |
Autor: Petr Štefek |
Zdroj: www.wikipedia.org |
![]() | ||
| ||