Pohledy na vybrané téma

Vznětové motory

Název vznětového motoru je odvozen od toho, že se směs paliva ve válci samovolně vznítí vlivem zahřátí plynu způsobeného jeho stlačením. Jako palivo využívá motorovou naftu. Vynálezcem vznětového spalovacího motoru se stal v roce 1897 německý inženýr Rudolf Diesel. Proto je vznětový motor označován jako naftový či dieselový.

Vznětový motor musí odolávat vyšším tlakům než zážehový. Je proto těžší, má vyšší účinnost spalování a má vyšší tzv. krouticí moment (sílu). Kvůli plynulejšímu spalování paliva ve válci má i větší účinnost (38–50 %) oproti zážehovému motoru. Pro tyto charakteristiky je používán pro pohon velkých a těžkých vozidel, především nákladních automobilů a lokomotiv a dalších, např. stavebních či zemědělských strojů. V poslední době je kvůli své nižší spotřebě a větší životnosti oproti benzínovým motorům využíván i v osobních automobilech. Vznětový motor pracuje (stejně jako zážehový) ve čtyřech dobách (viz obr. 1).

 

Obrázky
Obr. 1 Princip činnosti vznětového motoru
Obr. 1 Princip činnosti vznětového motoru
Autoři: Jaroslav Reichl, Martin Všetička
Zdroj: fyzika.jreichl.com
Odkazy
Videa
Vznětový motor - animace