Jak již víme, energetické zdroje nejsou na zemi rozloženy rovnoměrně. Zatímco některé státy mají zdrojů dostatek, je také mnoho míst, kde téměř žádné zdroje nejsou. Pokud je země bohatá, může energetické zdroje jednoduše nakupovat. V případě chudých zemí je to ale docela jiné. Tamní obyvatelé nemají často přístup ani k elektřině a jedí to, co si sami vypěstují. Pokud mají práci, živí se drobnou řemeslnou prací nebo zemědělstvím. V otázce energetických zdrojů se spoléhají na jiné možnosti. Vaří a topí dřevem a různými rostlinnými zbytky či trusem zvířat. K dopravě stále používají vlastní síly nebo síly zvířat.
Lidé, kteří žijí v blahobytu západních ekonomik, jsou zvyklí na určitou životní úroveň, kterou jim zajišťují právě zdroje energie. Díky tomu se nemusíme každý den starat o teplo a přísun potravy, máme nepřetržitý přístup k vodě a elektřině. Tyto rozdíly se dají shrnout pod termín ekonomická a sociální nerovnost, jež je jedním ze symbolů globalizace. Známe ji také pod metaforou rozevírajících se nůžek, kdy se jejich čepele od sebe postupně vzdalují stejně jako dvě poloviny světa – vyspělé země, kde roste bohatství a ty rozvojové, kde se prohlubuje chudoba. Zde uvádíme pár zajímavých čísel k zamyšlení:
Ještě si stále myslíte, že jsme chudí? Další zajímavé informace se dočtete v kapitole: Důsledky zvyšující se spotřeby.
![]() |
Obr. 1 Spotřeba energie na obyvatele (kilogram ekvivalentu ropy/obyv.; TOE·10-3/obyv.) |
Autor: SG |
Zdroj: www.wikipedia.org |