Parní stroj je tepelný pístový motor, který mění tepelnou energii vodní páry na mechanickou práci. Jeho pracovní látkou je tedy pára, která vzniká ohřátím vody. Mohli bychom si tedy myslet, že parní stroj je pouze něco, co využívá opět jen energii vody a vnitřní energii paliva. Tento vynález byl však natolik důmyslný a převratný, že stojí za to mu věnovat zvláštní pozornost.
Využitím páry se zabýval již Archimedes ve 3. století př. n. l. Jistě jste slyšeli o tlakovém hrnci („papiňáku“), který vymyslel v roce 1679 Fancouz Danis Papin. Ten využívá stlačenou páru pro rychlejší uvaření pokrmů.
Se skutečným parním strojem přišel až James Watt v roce 1765. V roce 1814 pak spatřila světlo světa první parní lokomotiva George Stephensona. Parní stroj se však nevyužíval jen na železnici. V 19. století se parní stroj stal nejvýznamnějším zdrojem energie i v průmyslu. Proto se tomuto století také říká století páry. V tomto období světovou vodní dopravu ovládly parníky, velké průmyslové podniky měly své parní strojovny, z nichž se rozváděl pohon k jednotlivým strojům. Takový unikátní systém se zachoval v ČR např. v čistírně odpadních vod v pražské Bubenči. Parní stroje sloužily i k čerpání vody ve vodárnách, objevily se i na polích, kde pomáhaly s těžkou prací při orbě a mlácení obilí. V tomto období vyjely i první parní lokomobily a ke stavbě silnic sloužily parní válce.
V současnosti se parní stroje používají již jen ojediněle, protože byly nahrazeny parními turbínami, spalovacími motory nebo elektromotory.
![]() |
Obr 1 Parní automobil – lokomobil |
Autor: Norbert Schnitzler |
Zdroj: www.wikipedia.org |
![]() | ||
| ||
| ||