Ropu lidé znali již ve starověku. V 11. století př. n. l. ropu uměli těžit a upravovat Číňané. Už v té době údajně uměli vrtat do hloubek až 1 000 m.
V 7. století př. n. l. ji Asyřané dokázali rozdělit na jednotlivé složky a dále je využívat. Dali jí název „nafata“, což znamenalo „prosakující kapalina“.
V Evropě je ropa známa přibližně od 16. století. Její oddělené složky se používaly jako mazadla pro nápravy kol, olej do lamp nebo jako základ do lakýrnických prostředků. V 19. století se ropa využívala ke svícení i k topení. Pensylvánská a kanadská ropa se prodávala dokonce i v lékárnách v malých lahvičkách, neboť se jí přičítaly léčivé vlastnosti. Skutečná těžba ropy začala až v druhé polovině 19. století, téměř současně v Rusku a v USA. Od té doby se produkce ropy téměř zestonásobila na cca 80 mil. barelů ropy denně a celkem bylo vytěženo přibližně 900 miliard barelů ropy. Za předpokladu současného objemu těžby vystačí známé zásoby ropy na dalších cca 45 let.
Největší rozvoj využívání ropy nastal začátkem 20. století s rozvojem automobilismu. Ropa sloužila jako surovina pro výrobu benzínu a nafty. Nárůst její spotřeby přišel i s výrobou a oblibou plastů a výrobků z nich. Od té doby celosvětová spotřeba ropy stále stoupá.