Energie z biomasy
Už jste někdy topili biomasou? Určitě ano, stačí přiložit polínko do ohně. Dřevo je totiž také biomasa. Biomasa
je obecně látka biologického původu. V nejširším slova smyslu se jedná o hmotu všech pozemských organismů. Biomasa může být rostlinná i živočišná, patří sem také organické odpady, např. odpad z přípravy pokrmů. V ČR se používají zejména tyto formy biomasy:
-
zbytková biomasa z lesnictví – například dřevní odpad vznikající při těžbě dřeva či dřevovýrobě (větve, pařezy, piliny, štěpka, hobliny, kůra)
-
zbytková biomasa ze zemědělství, vznikající jako vedlejší produkt zemědělství – obilná a řepková sláma, organické či rostlinné zbytky ze zpracovatelského průmyslu (např. obaly olejnatých semen), organické zbytky (např. chlévská mrva)
Odpadní biomasa se nejčastěji využívá k výrobě a spalování bioplynu v bioplynových stanicích nebo k výrobě pevných paliv (pelety, granule a dřevní brikety), která se spalují buď v domácích topeništích, nebo v teplárenských zařízeních, která zpravidla bývají vybavena kogenerační jednotkou.
Biomasa pro energetické potřeby se získává i z tzv. energetických plodin. Ty se cíleně pěstují např. kvůli výrobě biopaliv nebo jako palivo pro výrobu tepla (topoly, vrby a nepotravinářské rostliny). Biomasa se využívá i v některých tepelných elektrárnách, kde se spaluje společně s uhlím.
Spalováním biomasy se produkuje, stejně jako spalováním fosilních paliv, oxid uhličitý (CO2). Stejné množství CO2 ale rostliny spotřebují z ovzduší během svého růstu. Říkáme, že se uzavírá uhlíkový cyklus. Proto řadíme spalování biomasy k obnovitelným zdrojům energie.
Odkazy