První setkání lidí se zemním plynem bylo hodně tajemné. Unikal totiž ze země a občas se stalo, že byl zapálen například bleskem. Pro rané civilizace byly takové ohně záhadou, a tak byly zdrojem mnoha mýtů a pověr. Lidé jim připisovali nadpřirozený původ a staly se dokonce součástí některých náboženství. Jeden z nejslavnějších těchto ohňů, který šlehal ze skalní pukliny, byl nalezen přibližně 1 000 let př. n. l. ve starobylém Řecku na hoře Parnas.
Počátky skutečného využívání energie zemního plynu bychom našli v Číně kolem roku 500 př. n. l. Číňané jej používali jako palivo v zařízení pro odsolování mořské vody destilací. Z nalezišť si dokonce vystavěli jednoduché plynovody z bambusových tyček do míst, kde plyn dále využívali.
Obor plynárenství ve své historii prošel dvěma hlavními vývojovými směry. Nejprve to byla etapa svítiplynu, který se vyráběl z uhlí nebo z kapalných uhlovodíků. Svítiplyn je směs vodíku (H), oxidu uhelnatého
(CO), oxidu uhličitého
(CO2) a dalších plynů. První zemí, která začala svítiplyn využívat komerčně, byla Británie. Kolem roku 1785 se svítiplyn začal používat k osvětlení domů a také ulic. Za den vzniku plynárenství jako průmyslového odvětví je považován silvestrovský večer roku 1813, kdy se poprvé rozsvítily lampy plynového osvětlení na londýnském Westminsterském mostě.
Vzhledem k obsahu CO byl však svítiplyn jedovatý, proto se ve většině zemí ve druhé polovině 20. století přestal používat a postupně byl nahrazen zemním plynem. V České republice skončila výroba a používání svítiplynu v roce 1996. Dnes je distribuován odběratelům výhradně zemní plyn.
![]() |
Obr. 1 Focul viu (v překladu živý oheň) |
– přírodní vývěr zemního plynu v rumunských Karpatech nedaleko obce Lopatari v župě Buzau |
Autor: Petr Sporer |
Zdroj: www.wikipedia.org |
![]() | ||
| ||
| ||