Energetická krize v 70. letech a nyní

V roce 1973 byly arabské státy, které leží na obrovských ropných ložiscích, obsazeny izraelskými vojáky. Po neúčinném vyjednávání se arabské státy rozhodly využít účinnou zbraň – ropu. Arabští producenti ropy, sdruženi pod OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu), záměrně snížili její těžbu a vývoz, a tím se několikanásobně zvýšila její cena. Pro svou velkou závislost na ropě se dostaly západní průmyslové státy a Japonsko do velmi nepříjemné situace. Například Německo krylo do té doby svou potřebu energie z 55 % dovozem ropy, která pocházela ze tří čtvrtin z arabských zemí.

I když se v roce 1975 politická i hospodářská situace opět zlepšila a poté se ropná krize v jiných souvislostech i opakovala, ukázala první ropná krize západním průmyslovým státům, jak nebezpečně závislé jsou na dovozu ropy. Pozitivním důsledkem krize byla všeobecná snaha vymanit se alespoň částečně z této neblahé závislosti a mnoho průmyslově vyspělých států začalo hledat alternativní zdroje energie. V prosinci 1973 schválila např. západoněmecká vláda velkolepý jaderný program a uvolnila 6 miliard marek na projekty a výstavbu 40 jaderných elektráren.

Přes určitou dnešní opatrnost a fakt, že podíl výroby energie z obnovitelných zdrojů stoupá, zůstává ropa dosud jedním z nejdůležitějších evropských i světových energetických zdrojů. Energetická krize tak nabývá nových rozměrů. Více se dozvíte v kapitole: Vyčerpatelnost zdrojů.